Linda Růžičková - Výcvik koní a jejich jezdců

Tak to na tuhle otázku existuje velmi jednoduchá odpověď. No přece ten směr...

• Každý máme tendenci vytvářet naší výchovou a tréninkem určitý typ koní a ti pak zrcadlí naše chyby, důležité je se z těchto chyb poučit a ideálem je jejich identifikování předtím než je vůbec začneme páchat.

• Mladí koně jsou děti se spoustou otázek pořád se ptají a je potřeba jim v klidu odpovídat, tak aby pochopili a věděli, že u nás to bude vždycky fér.

• Všichni občas pocítíme ten pocit – má to všechno smysl? Snažíme se a přesto se nedaří? …a pak najednou se setkáme se svým trenérem a víme moc dobře, že to smysl má a problém s kterým jsme se trápili má najednou nastíněné řešení a my novou chuť za tímhle řešením se vydat. Cíl je jasný být lepším jezdcem a tím i lepším parťákem našemu koni.

• Nikdy nevíme, co se může stát – vždy bychom se měli pokoušet vychovat koně, který bude vhodný i pro začátečníka, protože tento kůň má vždy vyšší šanci najít dobrý domov, než kůň, který je problémový.

• Postupem času člověk zjišťuje, že skutečné jezdectví a práce s koňmi se začne promítat do osobnosti. Ač můžeme mít strach a obavy, musíme být stále tím šefem, který přesně ví, co má dělat v jakékoliv situaci. Potřeba je mít systematicky srovnané myšlenky, uvolněné tělo a vědět co, kdy máme dělat.

• Co je pro mne napojení? Je to koncentrace koně na moje požadavky a ochota je vyplnit. V podstatě je to základ veškerého úspěchu v jezdectví.

• Jsou pocity, za kterými si stojí dojít. Pokud nemáme prostředky na luxusně přiježděného koně, proč si jej postupně nevytvořit. Samozřejmě prostřednictvím šlechtění má každý kůň dost rozdílně nadání pro určité disciplíny, ale ten pocit kdy se jen otáčíte své tělo a řídíte tím svého koně aniž byste sáhli do otěží nebo když pochopíte to milionkrát opakované klišé „vedoucí vnější otěž“, která stejnak na školních koních málokdy funguje…

Tak určitě každý to známe, za den spoustu starostí, všechno se nám honí hlavou, přemýšlíme nad tím co bylo a do budoucna jak to řešit. Haloooo, ale teď je tady a teď. Žijme tady a teď.

Pokud vše osekáme nebude pak v té mozaice něco chybět? Rozhodně bude, ale někde se začít musí.

S jarem je té energie najednou víc, roste tráva i když se snažíme ubírat jádro nebo jej úplně sebereme, tak to co fungovalo přes zimu dobře, najednou nefunguje. Nicméně co s tím?

Pokud se dívám na jezdce, který jezdí na svém koni, nejdříve sleduji celkový výraz dvojice, jak jde kůň, pak sed jezdce a pak jdu po detailech, což je pro mě kvalitní práce ruky a nohy a především její klid a srozumitelnost pro koně.

Dnes bych se ráda rozepsala trošku víc o noze jezdce a jak s ní působit.

Pokud se dívám na jezdce a hodnotím, jak se mi jeho ježdění líbí, tak po celkovém dojmu se zaměřuji na práci ruky a nohy. Nohu jsem popisovala v předchozím článečku a teď bych se rozepsala o ruce

Nezkrotný kůň, který nikoho neposlechne, všichni se k němu chovají špatně, ale objeví se děcko, které ho pohladí a najednou se vše změní a koník je hodný a ochotný. Vše je to přeci o přístupu. Všechno jsou to jen pohádky, které mají vysokou sledovanost, protože lidi právě takové příběhy s dobrým koncem chtějí.

Ve skupinách zabývajícími se koňmi je tolik kritiky, tolik chytrých lidí. Tihle lidé jsou určitě dokonalí a nikdy chyby nedělali. Jednou z nejdražších věcí na světě je čas. Všichni ho máme omezené množství a je na nás ...

Výuka začátečníků klade vysoké nároky na koně, protože na něm najednou sedí člověk, který působí nepohodlí a pro koně nesrozumitelné pomůcky. Každý jezdec, který už má něco odježděno jezdí trošku jinak a trvá než se s koněm domluví a natož pak když na něm sedí člověk, který má minimální znalosti ohledně výuky jízdy na koni. Ne každý kůň je vhodný k výuce začátečníků. Instruktor by se měl pokusit vytvořit co nejlepší podmínky k tomu, aby se minimalizovalo nepohodlí koně.

 Základem všech korekčních a usměrňovacích praktik,  je že jedinec ví, co má přesně dělat, aby se jakémukoliv nátlaku nebo  korekci vyhnul.