Linda Růžičková - Výcvik koní a jejich jezdců

Výuka začátečníků klade vysoké nároky na koně, protože na něm najednou sedí člověk, který působí nepohodlí a pro koně nesrozumitelné pomůcky. Každý jezdec, který už má něco odježděno jezdí trošku jinak a trvá než se s koněm domluví a natož pak když na něm sedí člověk, který má minimální znalosti ohledně výuky jízdy na koni. Ne každý kůň je vhodný k výuce začátečníků. Instruktor by se měl pokusit vytvořit co nejlepší podmínky k tomu, aby se minimalizovalo nepohodlí koně.

Výuka jízdy na koni z pohledu koně

Během výuky jízdy na koni mi pomáhaly různé typy koní. Sama upřednostňuji koně, kteří jsou klidnější a spíše od přírody tupější na pomůcky. Koně, kteří jsou krásně citliví jako arab a plnokrevník mi způsobovali problém v tom, že se nechali až příliš rozhodit psychikou jezdce. Dále je dost zneklidňovalo, když najednou ne úplně porozuměli pomůcce, která byla najednou trošku jiná než byli zvyklí. Samozřejmě výjimky potvrzují pravidlo. Asi nejlepším učitelem pro výuku úplných začátečníků byla kobylka Norika. Byla naprosto klidná a velmi ohleduplná k začátečníkům. Bohužel ve chvíli, kdy se jezdec naučil vodit ji klusu a chtěli jsme pokračovat dál, tak pro pokročilého začátečníka udržet ji v dobrém tempu při jemnosti pobídek bylo složitější a výuka cvalu mohla probíhat pouze na vyjížďkách na rovných liniích. Asi nejvíce se mi pro výuku osvědčil na pobídky tupější teplokrevník, který moc nemusel jezdecky náročnější práci, kterou jsem po něm požadovala, ale na druhou stranu mi přišlo, že naprosto chápal, že teď vyučuje jízdu na koni. Nakonec i v jezdecké škole skončil a na jízdárně podle posledních zpráv si ho velmi chválí. Pro výuku jsou určitě vhodnější menší koně než velcí mohutní. Opět větší hmotnost rozměry celkově více voditelnost pro začátečníka ztěžují. Dalším důležitým faktorem je věk. Po desátém roku koně většinou pozoruji menší výkyvy nálad a koně bývají klidnější možná bych mohla napsat rozumnější? :-D Kůň by se měl na učení začátečníků zvykat velmi postupně. Nejdříve stačí např. 15-20 min. a postupně prodlužujeme.

Výuka jízdy začátečníka z pohledu koně

Při výuce jízdy na koni by měl instruktor neustále sledovat především náladu koně. To znamená jeho výraz. Kůň by měl být spíše napojený na instruktora (hlavně když je na lonži). Kůň by měl umět na hlas instruktora zastavit i by měl reagovat na případně by měl na hlas naklusat nebo jít energičtěji. Týl a krk koně by měli být povolený. Skvělé je pokud má kůň naučené už klenutí zad bez jezdce a automaticky se pak klene i se začátečníkem – kůň jej bere tzv. na záda, i když je jezdec zatím pasivní. Pokud toto má kůň zažité, neničí si záda. Instruktor by měl věnovat několik minut vysvětlení ježdění začátečníkovi dříve, než se dostane do sedla, aby výuka byla plynulá. Jako odměnu používám především pauzu. Pokud vidím, že koni vadí začátečník při výuce klusu, snažím se mu to zpříjemnit po krátkém intervalu pamlskem. Pamlskování je vhodnější spíše když koně vedeme na vodítku se začátečníkem než na lonži. Dobré je znát základy pozitivky a hlavně důsledně dbát na to, aby si kůň pamlsky nevynucoval. To samé používám při učení koně se začátečníkem ve cvalu.  

Výuka jízdy na koni z pohledu jezdce

Ač se snažím většinou nekritizovat, tak tady si to nedokážu odpustit. Jakmile vidím, že někde posadí začátečníka na koně a rovnou požadují od něj napnutou otěž a zároveň mluví o sedu a o holeni přijde mi to, jako kdyby někdo vzal začínajícího řidiče naučit se jízdu na dálnici nebo někde v centru města. Těch požadavku je moc a prostě nikdo není tak dobrý, aby vše zvládal hned automaticky. Vše kolem koní by mělo probíhat v klidu a vpohodě , viz zásada máme nekonečně mnoho času. Začátečníkovi v klidu vysvětlíme vše kolem koní, čištění, jak má kůň stát u úvazu, na co si dát pozor, jak se kolem koně pohybovat, jak koně nauzdit, nasedlat atd. Samozřejmě než se vše naučí musí se to několikrát zopakovat J, je toho prostě moc. Další fáze je vodění koně, jak správně vodit bez zbytečného tlaku, na co si dát pozor, osobní prostor atd. První lekce v sedle by měla probíhat na lonži. Nejdříve v zastavení vysvětlím jak držet otěže, jak správně sedět v sedle a jaká je pomůcka pro rozejítí se dopředu a jaká do zastavení. Jezdec drží otěže úplně prověšené na konci u přezky, tudíž koně neomezuje otěží. Jediné na co se soustředí je jak správně sedět a zkouší rozejít se. Hlídá si, aby byl uvolněný pravidelně dýchal. Pokud to jezdec zvládne, začlením pár cviků na lonži a většinou poté se sed ještě zlepší. Hlídám si klidnou ruku a holeň. Bohužel v tomto ohledu nezkažený člověk z jezdeckých škol má daleko větší pokroky než někdo, kdo už má „živou holeň“, pobízejí za každým krokem, zažitou a těžko se svých zlozvyků zbavuje.

 Ve chvíli kdy, jezdec zvládá korektně sedět v sedle. Umí se rozejít i zastavit, začínám přidávat další věci, jako práci otěží na dlouhých otěžích – velká gesta, která mi tolik nekazí citlivost koně. Výuka klusu probíhá také na lonži a časem začleňuji i cviky v klusu, které zvyšují jistotu jezdce a nezávislost rukou a nohou.

Ohledně cvalu tak začínám s jezdce až když dokáže vodit koně na jízdárně v kroku i klusu a kůň jej poslouchá bez mé pomoci. Kůň, na kterém se může začátečník učit cválat, by měl dokázat nacválat okamžitě na jediný povel instruktora. To by mělo být natrénováno bez jezdce. Nejideálnější je pokud kůň umí shromážděnější velmi pomalý cval, který je pro začátečníka velmi příjemný a vlastně začátečník má pocit, že hned umí cválat a sedí si v sede jak vašnosta. Pamatuji si na své začátky na lonži s vyvázaným koněm, který zběsile prchal dokola na lonži a já měla pocit naprosté neschopnosti. Zpětně vím, že chyba nebyla u mě, ale tenkrát mi to bylo líto.

Přeji všem krásné pohodové začátky ;-).